[ img ]
[ leftTop ]
[ rightTop ]

23.03.2015

Nelituji žádného dne, kdy jsme byli na cestách!

Nelituji žádného dne, kdy jsme byli na cestách!

                                                                                    M. Zikmund

 

Včera jsme se vrátili z dalšího zájezdu, tentokrát z Boskovic. Máme za sebou přehlídku

Valašské Křoví 2015, kde jsme uvedli dvě světové premiéry. Máme za sebou toho, čím dál tím víc. Já osobně jsem se vrátila z přehlídky Hobblík a Mumraj v Hodoníně.

 

Kolegové Jan Julínek s Anetou Bačíkovou byli minulý týden ve Znojmě. Cesta... Cesta? Jak praví lidové moudro, ale i píseň: „I cesta může být cíl!“ I když může člověka pěkně vysílit. Proto mi dovolte, abych Vám představila nejdůležitějšího člena souboru, bez kterého se naše cesty neobejdou. Jmenuje se Vitouš a je členem divadla už pěknou řadu let.

 

Na jevišti ho nikdo nikdy neviděl, ale možná jednou? Náš tajemný člen je plný paradoxů. Klid střídá napětí. Odpočinek a stres. „Na jeviště? Ne, děkuji.“ Přitom před divadlem upoutává pozornost při jeho smyslu pro excentričnost nejvíc, tak si z něho občas uděláme legraci, že by na jeviště při své váze a rozměru nevlezl. Je to člen se svým názorem, praktický a je tak trochu samotář. Hlavně po ránu bývá nevrlý, do klubu na párty za námi zásadně nechodí, protože se kvůli své profesi stal abstinentem. Líbí se mi, že je vždy v bílém, před a po představení na nás poctivě čeká. Někdy trucuje a nedá se s ním bavit. Jeho střihy nálad se poslední dobou opakují, ale i přes to ho máme rádi.

 

Vitouš prostě jede podle hesla, jeden za všechny a všichni za jednoho. Určitě znáte ten typ člověka, který stmeluje kolektiv? To je náš Vitouš!

Ten člověk, se kterým odhodíte zábrany a zpíváte si, i když vám není do zpěvu?

To je náš Vitouš!

Ten člověk, který na Vás působí uklidňujícím dojmem, takže můžete v klidu usnout?

To je náš Vitouš!

Ten člověk, který je s vámi, když máte chuť se zavřít na chvíli před světem?

To je náš Vitouš!

A vůbec nám nevadí, že to není člověk, ale auto... To je náš Vitouš.

 

Čím dál tím víc, si uvědomuji, že je potřeba se o našeho Vitouše pořádně starat. Už nám párkrát onemocněl. Uvědomila jsem si, že na Vitoušovi obdivuji jednu podstatnou věc.

Jeho absolutní klid a snahu. Například na dálnici D1 při zájezdu do Prahy, když pro něj

přijela „autíčková“ sanitka, se nehnul z místa. Žádná hysterie. Prostě Vitouš! Dnes, když dojíždíme zpátky ze zájezdů, tak Vitoušovi tleskáme, jako v letadle! Proč? Bez Vitouše bychom totiž nebyli úplní!

 

Věci, které považujeme za samozřejmé, takovou samozřejmostí nejsou. Rozhlédněte se kolem sebe.

 

Jana Žáčková


28.02.2015

Smích ....

Jak by mohl vypadat filmový spot na minulý týden v našem divadle, kdyby vycházel čistě z

uplynulého týdne?

 

20. února. Přeháňky. Vésky u Uherského Hradiště. Ani o den dýl! Potlesky na otevřené scéně. Závěrečné ovace ve stoje. Diváci nám píší, chceme vidět znovu. Smích. Smích lidem sluší.

 

21. února. Slunečno, místy oblačno. Zlínský deník píše na titulní straně „SemTamFor umí i učit děti třídit odpad. Zn. - přijedeme kamkoliv.“ Mámě ruměnec a úsměv na tváři.

 

27. února. Zataženo. Hradec Králové. Elektrická puma. Mnoho lidí stojí frontu. 150 míst vyprodáno, někteří se bohužel nedostali na představení. Slibují, že přijdou příště. Potlesky na otevřené scéně. Fotografování s diváky. Smích prostě lidem sluší.

 

28. února. Oblačno. Slavičín. Přípravy na přehlídku Valašské Křoví. Vzkazujeme všem účastníkům: „Sejdeme se v pekle!“* A budeme se vítat, zpívat, povídat, diskutovat, spát? Budeme hrát, budeme si hrát... Ale hlavně...uaiii, budeme se smát!

 

 

Slovy Jiřího Voskovce: „Svatá pravda – ať je zima, ať je šero, ať je koneckonců trošku smutno, ale jen když je veselo.“

 

Trochu unavená, ale s úsměvem na tváři Jana Žáčková

 

 

*Bar pod jevištěm na Sokolovně ve Slavičíně.


23.02.2015

Má smysl, to co děláme?

 

Jak už jsem psala v minulé aktualitě, po Žižkovské štaci jsme měli možnost se na chvíli zastavita rekapitulovat. Ano. Základní lidská a věčná otázka, zda-li má smysl to, co děláte, odkud a kam jdete... A člověk by mohl ve vyjmenovávání otázek pokračovat do nekonečna a je jedno u jaké profese, studia či aktivity tuto otázku řešíte. Důležité je, že jsem si paradoxně uvědomila, že naštěstí není věčná. Většinou přijde jednou za čas. U někoho se objevuje v mysli častěji, u někoho jiného v mezních životních situací a někdo si jí nepoloží vůbec a i přes to, jeho život bez potíží plyne.

 

Zajímavé je, že ve chvíli, kdy si ji položíte, tak přijde ten moment, kdy se kolem vás všechno zastaví a sama taková otázka se stane tématem. Pro někoho třeba tak silným, že je schopen nahlásit anonymně bombu, asi i tento anonym hledal nějaký smysl. Nádech, výdech... Tak má to smysl?

 

Odpověď je nasnadě... Sem tam! Ano. Ne. Otázka nesmí totiž být položena takhle všeobecně, protože pak se nabízí všeobecná odpověď a můžete velmi jednoduše sklouznout ke klišé a nebo se zhrozit té nemožnosti si to pojmenovat.

 

Nedávno se mi zdálo o delfínech, ano o těch magických stvořeních, kolem kterých vzniká spousta legend. Sedla jsem jsem k internetu, jak jinak, a po zadaní slovo delfín mi po klasické wikipidii, nějakých biologických webovkách, vyskočil rozhovor s Jaroslavem Duškem, který krásně o těchto svobodných stvoření mluví v kontextu samotného člověčenství. A říká, že smyslem není se neustále ptát, člověk se totiž může samotnou touhou všechno racionálně pojmenovat dostat do fáze, kdy smysl najednou spatřuje jen v pokládaných otázkách a zapomene být.

Dovolím si doplnit, že dokonce by se měly pokládat otázky tak, aby bylo možné na ně odpovědět.

 

Otázka s odpovědí se totiž doplňuje jako jing a jang, jako dobro a zlo, to je pro mne princip věčný. Tak tedy zpátky k tématu. Dnes ráno po cestě do práce jsem si uvědomila, že řeka plyne, slunce svítí a že dnes bude delší den než včera. A jak pravil Galileo Galilei, když proti němu stál celý svět? „A přece se točí.“ Koloběh života je pro mne je v nové fázi, zima evidentně konečně předává vládu jaru. Další začátek. Stačí se podle slov pana Duška na takovou situaci naladit a usmát se. Proč? Protože smích je vždycky dnešní a pak si můžete vzpomenout na všechny ty konkrétní věci, díky kterým to má smysl. Například včerejší smích při vyprodaném představení Záměny v Dílně Městského divadla Zlín nebo ten email od jedné nejmenované paní učitelky (bohužel nechtěla být jmenována), kdy píše „budeme se těšit na další Vaše zpracování čehokoliv“ po představení Pověsti pro štěstí, které jsme odehráli před měsícem.

 

Jako divadlo bez stálé scény jsme zatím na začátku a začátky nikdy nejsou lehké a na začátku je důležité si pojmenovat a určovat si priority. A naší prioritou jste vy, spokojený divák. Vy jste ten element, který doplňuje náš. Děkujeme nejen za včerejší pozitivní vzkazy, které jste nám nechali, děkujeme za stupňující se přízeň a a máme radost, že ty momenty strávené společně s vámi, jak se říká „teď a tady“ , jsou pro nás tou odpovědí na úvodní otázku.

 

Jana Žáčková


09.02.2015

Žižkovská štace aneb SemTamFór zpět na Moravě

Tradiční Žižkovská štace, která dává možnost představit mimopražská profesionální divadla, je za námi. V rozmezí 3. – 5. února jsme v Žižkovském divadle Járy Cimrmana představili své inscenace Záměna, Elektrická puma a Ani o den dýl!.

 

Tři dny, tři večery, tři krásné a dlouhé „děkovačky“ v jednom divadle. Číslo tři všeobecně platí za magické číslo... Do třetice všeho dobrého, král v pohádkách má většinou tři syny nebo tři dcery, kouzelné bytosti splní tři přání, Čechov má své Tři sestry, avšak výsledkem těchto číselných významů je vždy kompaktnost díla a tvorby.

 

Žižkovská štace nám tak dala možnost představit ve třech dnech svoji tvorbu směřující ke komediální dramaturgii. Jako divadlo bez stálé scény jsme tak měli možnost, na tomto tzv. minifestivale, na chvíli na jednom místě „pobýt“. I když nutno podotknout, že pravidelně můžete sledovat naše inscenace v Dílně v Městském divadle Zlín či v divadle v Hradci Králové, ale přeci jenom se naše činnost opírá převážně o zájezdová představení.

 

Žižkovská štace nás tedy přiměla se na chvíli zastavit a rekapitulovat. Rekapitulace

dosavadního života, úspěchů a neúspěchů bývá spojeno zejména s přelomem roku,

v kamenném divadle s koncem sezóny a v SemTamFóru rekapitulujeme po Žižkovské štaci.

 

Když se divadlo tzv. líbí, tak to nepoznáte jenom z reflexí kritiků či diváků po představení, ale přímo na představení samotném. Tudíž jsme byli rádi, že každá inscenace se setkala s potlesky na otevřené scéně a smích z žižkovského hlediště byl intenzivní. Tudíž si říkám, jen tak dál!

 

Touto cestou bychom rádi poděkovali za kladné přijetí pražskému publiku. A kolik jsme

měli diváků? Pokud se vrátíme k magii čísla tři, zkuste si vynásobit tohle číslo stokrát a máte celkový počet návštěvnosti naší štace.

 

V závěru bych se chtěla ještě zmínit, že 12. února se za námi můžete zastavit v Dílně v Městském divadle Zlín, kde můžete zhlédnout hořkou komedii Zakázané uvolnění. A k pozvánce se hodí říct, že zde uvidíte – „Tři dívky, tři příběhy při jedné párty.“

 

Jana Žáčková


23.01.2015

„Bylo pošmourno a nevlídno a nakonec vysvitlo sluníčko.“

Vypráví Josef Čapek v Povídání o pejskovi a kočičce a nutno uznat, že v celé knížce je

mnoho prosté moudrosti o životě. To bylo tak, poslední dobou při procházkách Zlínem slunce na obloze nevidím a podle statistik začaly od poloviny ledna 2015 dlouhodobě zatažené dny a lidé po celém světě tak budou mít sklony k sezónní zhoršené náladě.

Takže když jsme v Městském divadle Zlín čekali na výtah, potkali jsme jednoho kolegu, který povídá: „Ááá, Divadlo SemTamFór, jednou Vám ten humor dojde, víte to?“ Ehm, no stát se to může, ale když bude pošmourno, tak logicky zas bude veselo, tak už to v tom světě nastavené je od starobylých věků a naši oblíbení moudří klauni Voskovec s Werichem přece taky zpívají „Jednou si dole, jednou nahoře.“

 

A tak jsme byli rádi, když jsme tento týden dorazili ze zájezdu z Oder domů, že to co děláme, má smysl. Ač unavení, jsme byli spokojení a na děti jsme vzpomínali v dobrém. Při prvním představení Pověsti pro štěstí publikum reagovalo na vtípky od začátku do konce, jejich uvolněnost šla ruku v ruce se smíchem učitelek, které se na zcizovacích vtipech našich pohanských hrdinů bavili též. Při druhém představení právě našeho dětského představení Pejska a kočičky reagoval sál malých nadšenců na všechny podněty a hry, které naši aktéři na scéně vypráví a rozehrávají. A nejkrásnější údiv dětí přišel v okamžiku, kdy bylo pošmourno a nevlídno a pak vysvitlo sluníčko. Kočička (Aneta Bačíková) ukázala směrem do publika nahoru k imaginárnímu sluníčko a těch 150 dětí uvěřilo, že tam slunce je. A já též, protože zvídavé výrazy dětí, které se usmály, když pochopili, že si slunce mají představit, byly silné tak, že sluncí v sále bylo hned 150. Kouzlo okamžiku tady a teď.

 

Vzpomněla jsem si pak v autě při zpáteční cestě do Zlína, jak jedna herečka na svém

úspěšném blogu přiznává, že „my herci“ tvrdíme univerzálně, že dětské publikum je

nejupřímnější publikum a vážíme si ho. To ano, ale pak už pomlčíme, že zkušenost je někdy taková, že bychom z jeviště nejraději utekli a někdy rovnou do publika a zahráli si místo na Kazi, Tetu a Libuši na maminu, která dětem dá pár „výchovných“. Naštěstí poslední dobou nám do divadla chodí děkovné maily, že děti divadlu rozumí, že naše představení plní i svou didaktickou funkci, což si „my herci“ ověřujeme pravidelně např. při inscenaci Čechov – Anton Pavlovič Čechov, kdy si sami studenti zkoušíme, co si opravdu zapamatují ze základních životopisných dat a údajů z jeho života a názvy povídek. A vždy si zapamatují.

 

Dovolte mi tedy s moudrostí pana Čechova se s vámi pro tento týden rozloučit:

„Umění je tím zvláštní a krásné, že v něm nelze lhát. Je možno lhát v lásce, v politice, v

medicíně, je možno oklamat lidi i samotného Pánaboha, avšak v umění klamat nelze.“

 

Za divadlo Jana Žáčková


Archiv novinek

Kroměříž, Pionýrská louka
Josef Čapek,
Povídání o pejskovi a kočičce
30.05.2015 13:30

Staré město u UH, Tenis club
Jiří Suchý, Ferdinand Havlík,
Elektrická puma
27.06.2015 19:00

Hustopeče, U Synků - renesanční dům
Clément Michel,
Ani o den dýl
08.07.2015 20:30

Další představení ZDE

K odběru novinek stačí vyplnit Vaší e-mailovou adresu a poté budete ihned informováni o každé akci našeho divadla.