[ img ]
[ leftTop ]
[ rightTop ]

23.02.2015

Má smysl, to co děláme?

 

Jak už jsem psala v minulé aktualitě, po Žižkovské štaci jsme měli možnost se na chvíli zastavita rekapitulovat. Ano. Základní lidská a věčná otázka, zda-li má smysl to, co děláte, odkud a kam jdete... A člověk by mohl ve vyjmenovávání otázek pokračovat do nekonečna a je jedno u jaké profese, studia či aktivity tuto otázku řešíte. Důležité je, že jsem si paradoxně uvědomila, že naštěstí není věčná. Většinou přijde jednou za čas. U někoho se objevuje v mysli častěji, u někoho jiného v mezních životních situací a někdo si jí nepoloží vůbec a i přes to, jeho život bez potíží plyne.

 

Zajímavé je, že ve chvíli, kdy si ji položíte, tak přijde ten moment, kdy se kolem vás všechno zastaví a sama taková otázka se stane tématem. Pro někoho třeba tak silným, že je schopen nahlásit anonymně bombu, asi i tento anonym hledal nějaký smysl. Nádech, výdech... Tak má to smysl?

 

Odpověď je nasnadě... Sem tam! Ano. Ne. Otázka nesmí totiž být položena takhle všeobecně, protože pak se nabízí všeobecná odpověď a můžete velmi jednoduše sklouznout ke klišé a nebo se zhrozit té nemožnosti si to pojmenovat.

 

Nedávno se mi zdálo o delfínech, ano o těch magických stvořeních, kolem kterých vzniká spousta legend. Sedla jsem jsem k internetu, jak jinak, a po zadaní slovo delfín mi po klasické wikipidii, nějakých biologických webovkách, vyskočil rozhovor s Jaroslavem Duškem, který krásně o těchto svobodných stvoření mluví v kontextu samotného člověčenství. A říká, že smyslem není se neustále ptát, člověk se totiž může samotnou touhou všechno racionálně pojmenovat dostat do fáze, kdy smysl najednou spatřuje jen v pokládaných otázkách a zapomene být.

Dovolím si doplnit, že dokonce by se měly pokládat otázky tak, aby bylo možné na ně odpovědět.

 

Otázka s odpovědí se totiž doplňuje jako jing a jang, jako dobro a zlo, to je pro mne princip věčný. Tak tedy zpátky k tématu. Dnes ráno po cestě do práce jsem si uvědomila, že řeka plyne, slunce svítí a že dnes bude delší den než včera. A jak pravil Galileo Galilei, když proti němu stál celý svět? „A přece se točí.“ Koloběh života je pro mne je v nové fázi, zima evidentně konečně předává vládu jaru. Další začátek. Stačí se podle slov pana Duška na takovou situaci naladit a usmát se. Proč? Protože smích je vždycky dnešní a pak si můžete vzpomenout na všechny ty konkrétní věci, díky kterým to má smysl. Například včerejší smích při vyprodaném představení Záměny v Dílně Městského divadla Zlín nebo ten email od jedné nejmenované paní učitelky (bohužel nechtěla být jmenována), kdy píše „budeme se těšit na další Vaše zpracování čehokoliv“ po představení Pověsti pro štěstí, které jsme odehráli před měsícem.

 

Jako divadlo bez stálé scény jsme zatím na začátku a začátky nikdy nejsou lehké a na začátku je důležité si pojmenovat a určovat si priority. A naší prioritou jste vy, spokojený divák. Vy jste ten element, který doplňuje náš. Děkujeme nejen za včerejší pozitivní vzkazy, které jste nám nechali, děkujeme za stupňující se přízeň a a máme radost, že ty momenty strávené společně s vámi, jak se říká „teď a tady“ , jsou pro nás tou odpovědí na úvodní otázku.

 

Jana Žáčková


09.02.2015

Žižkovská štace aneb SemTamFór zpět na Moravě

Tradiční Žižkovská štace, která dává možnost představit mimopražská profesionální divadla, je za námi. V rozmezí 3. – 5. února jsme v Žižkovském divadle Járy Cimrmana představili své inscenace Záměna, Elektrická puma a Ani o den dýl!.

 

Tři dny, tři večery, tři krásné a dlouhé „děkovačky“ v jednom divadle. Číslo tři všeobecně platí za magické číslo... Do třetice všeho dobrého, král v pohádkách má většinou tři syny nebo tři dcery, kouzelné bytosti splní tři přání, Čechov má své Tři sestry, avšak výsledkem těchto číselných významů je vždy kompaktnost díla a tvorby.

 

Žižkovská štace nám tak dala možnost představit ve třech dnech svoji tvorbu směřující ke komediální dramaturgii. Jako divadlo bez stálé scény jsme tak měli možnost, na tomto tzv. minifestivale, na chvíli na jednom místě „pobýt“. I když nutno podotknout, že pravidelně můžete sledovat naše inscenace v Dílně v Městském divadle Zlín či v divadle v Hradci Králové, ale přeci jenom se naše činnost opírá převážně o zájezdová představení.

 

Žižkovská štace nás tedy přiměla se na chvíli zastavit a rekapitulovat. Rekapitulace

dosavadního života, úspěchů a neúspěchů bývá spojeno zejména s přelomem roku,

v kamenném divadle s koncem sezóny a v SemTamFóru rekapitulujeme po Žižkovské štaci.

 

Když se divadlo tzv. líbí, tak to nepoznáte jenom z reflexí kritiků či diváků po představení, ale přímo na představení samotném. Tudíž jsme byli rádi, že každá inscenace se setkala s potlesky na otevřené scéně a smích z žižkovského hlediště byl intenzivní. Tudíž si říkám, jen tak dál!

 

Touto cestou bychom rádi poděkovali za kladné přijetí pražskému publiku. A kolik jsme

měli diváků? Pokud se vrátíme k magii čísla tři, zkuste si vynásobit tohle číslo stokrát a máte celkový počet návštěvnosti naší štace.

 

V závěru bych se chtěla ještě zmínit, že 12. února se za námi můžete zastavit v Dílně v Městském divadle Zlín, kde můžete zhlédnout hořkou komedii Zakázané uvolnění. A k pozvánce se hodí říct, že zde uvidíte – „Tři dívky, tři příběhy při jedné párty.“

 

Jana Žáčková


23.01.2015

„Bylo pošmourno a nevlídno a nakonec vysvitlo sluníčko.“

Vypráví Josef Čapek v Povídání o pejskovi a kočičce a nutno uznat, že v celé knížce je

mnoho prosté moudrosti o životě. To bylo tak, poslední dobou při procházkách Zlínem slunce na obloze nevidím a podle statistik začaly od poloviny ledna 2015 dlouhodobě zatažené dny a lidé po celém světě tak budou mít sklony k sezónní zhoršené náladě.

Takže když jsme v Městském divadle Zlín čekali na výtah, potkali jsme jednoho kolegu, který povídá: „Ááá, Divadlo SemTamFór, jednou Vám ten humor dojde, víte to?“ Ehm, no stát se to může, ale když bude pošmourno, tak logicky zas bude veselo, tak už to v tom světě nastavené je od starobylých věků a naši oblíbení moudří klauni Voskovec s Werichem přece taky zpívají „Jednou si dole, jednou nahoře.“

 

A tak jsme byli rádi, když jsme tento týden dorazili ze zájezdu z Oder domů, že to co děláme, má smysl. Ač unavení, jsme byli spokojení a na děti jsme vzpomínali v dobrém. Při prvním představení Pověsti pro štěstí publikum reagovalo na vtípky od začátku do konce, jejich uvolněnost šla ruku v ruce se smíchem učitelek, které se na zcizovacích vtipech našich pohanských hrdinů bavili též. Při druhém představení právě našeho dětského představení Pejska a kočičky reagoval sál malých nadšenců na všechny podněty a hry, které naši aktéři na scéně vypráví a rozehrávají. A nejkrásnější údiv dětí přišel v okamžiku, kdy bylo pošmourno a nevlídno a pak vysvitlo sluníčko. Kočička (Aneta Bačíková) ukázala směrem do publika nahoru k imaginárnímu sluníčko a těch 150 dětí uvěřilo, že tam slunce je. A já též, protože zvídavé výrazy dětí, které se usmály, když pochopili, že si slunce mají představit, byly silné tak, že sluncí v sále bylo hned 150. Kouzlo okamžiku tady a teď.

 

Vzpomněla jsem si pak v autě při zpáteční cestě do Zlína, jak jedna herečka na svém

úspěšném blogu přiznává, že „my herci“ tvrdíme univerzálně, že dětské publikum je

nejupřímnější publikum a vážíme si ho. To ano, ale pak už pomlčíme, že zkušenost je někdy taková, že bychom z jeviště nejraději utekli a někdy rovnou do publika a zahráli si místo na Kazi, Tetu a Libuši na maminu, která dětem dá pár „výchovných“. Naštěstí poslední dobou nám do divadla chodí děkovné maily, že děti divadlu rozumí, že naše představení plní i svou didaktickou funkci, což si „my herci“ ověřujeme pravidelně např. při inscenaci Čechov – Anton Pavlovič Čechov, kdy si sami studenti zkoušíme, co si opravdu zapamatují ze základních životopisných dat a údajů z jeho života a názvy povídek. A vždy si zapamatují.

 

Dovolte mi tedy s moudrostí pana Čechova se s vámi pro tento týden rozloučit:

„Umění je tím zvláštní a krásné, že v něm nelze lhát. Je možno lhát v lásce, v politice, v

medicíně, je možno oklamat lidi i samotného Pánaboha, avšak v umění klamat nelze.“

 

Za divadlo Jana Žáčková


09.01.2015

Plnit si své sny...

 

A je tady začátek dalšího roku, ačkoliv se v divadle nacházíme v polovině sezóny, je pravda, že oslavy příchodu dalšího roku se nás dotýkají v osobní rovině. A tak mě především zajímalo, jaké jsou všeobecné prognostiky na rok 2015? Podle astrologů by měl přinést spousty nových zážitků a úspěchů, jak v oblasti osobního života, tak v oblasti kariéry.

Dále nám doporučují, že bychom si měli najít čas i na sebe, nenechat se vystresovat, více relaxovat a dělat si navzájem radost. Mezi námi, takhle bychom se měli pokoušet žít normálně a ne jen, když nám jsou hvězdy protentokrát nakloněny. Věřím ale, že tento rok bude i rokem výzev a těžkých životních zkoušek. Proto bych ráda připomněla, že skrze některá ta trápení, které osud někdy vnese do našich životů, nezapomínejme, že si stále kdykoliv můžeme začít plnit své sny a žít podle toho, zejména jak chceme my sami!

 

My jsme se například po prázdninách opět vrhli na zkoušení autorské pohádky Smetišťák

Tom a pomalu se začínáme chystat na velký zájezd do Prahy. Po tři večery (3. – 5. února

2015) se nám stane domovem Žižkovské Divadlo Járy Cimrmana, kde můžete vidět naše

inscenace Záměna, Elektrická puma a Ani o den dýl!. O proběhnutém zájezdu vás pak budeme podrobněji informovat.

A protože jsme již dlouho snili o tom, že bychom si rádi vytvořili menší kolektivní a autorské představení, oslovili jsme zakladatelku sdružení Storytelling Barboru Schneidrovou, aby s námi na takovém představení pokusila začít pracovat.

 

Takže taky nezapomeňte plnit si své sny...


17.12.2014

SemTamFór v internetové síti a akce 20 za 20 na Ani o den dýl!

To, že jsme pro vás uspořádali akci 20 za 20 na naše představení Zakázané uvolnění už víte.

Tímto děkujeme za krásné reakce našich diváků po představení, se kterými jsme poseděli

na Dílně. Ale víte, že stejnou akci můžete využít i na naše další představení Ani o den dýl!,

které proběhne 18. prosince 2014 v 19h na Dílně Městského divadla Zlín? Pokud vás nabídka oslovila, neváhejte a přihlaste se prostřednictvím webové stránky  ww.facebook.com/ divadlosemtamfor a udělejte tak radost sobě i svým blízkým!

 

Herci Pavel Vacek, Marek

Příkazský a Aneta Bačíková budou v rámci svých postav bláznit v tomto předvánočním

shonu, alespoň chvíli za Vás!

 

 

Kromě této akce jsme zaznamenali růst návštěvnosti našich webových stránek

www.semtamfor.cz . Této návštěvnosti si velice vážíme a věřte, že již brzy budou naše

webové stránky aktualizované a doplněné o spousty dalších informací a zajímavostí nejen

ze zákulisí našeho divadla. Dále máme radost, že od teď nás můžete sledovat i na webových portálech http://www.i-divadlo.cz/divadlo/semtamfor

a také zde http://www.divadlo.cz/nezavisle-divadlo-semtamfor .

 

Vánoce jsou za dveřmi, chystaná pohádka Smetišťák Tom je v rámci příprav v polovině a

my už se nemůžeme dočkat až sami usedneme před televizní obrazovky a budeme sledovat pohádky filmové. Věřím, že se do konce roku 2014 stihneme potkat v divadle a pokud ne, přeji Vám za kolektiv divadla pohodový vstup do roku 2015, hodně zdraví, štěstí a lásky!

 

Jana Žáčková


Archiv novinek

Slavičín, Sokolovna
Jana Žáčková,
Smetišťák Tom
05.03.2015 08:30

Slavičín, Sokolovna
Jana Žáčková,
Smetišťák Tom
05.03.2015 10:00

Plzeň, Divadlo Alfa
Luděk Horký,
Pohádky do kapsy
14.03.2015 15:00

Další představení ZDE

K odběru novinek stačí vyplnit Vaší e-mailovou adresu a poté budete ihned informováni o každé akci našeho divadla.