[ img ]
[ leftTop ]
[ rightTop ]

07.02.2016

Valašské Křoví se blíží

SLAVIČÍN: Ve Slavičíně se od 9. do 13 března uskuteční již 14. ročník Valašského křoví – tradiční divadelní přehlídky. Během necelého týdne se ve slavičínské Sokolovně potkají neprofesionální činoherní a studentské soubory, aby změřily své síly na prknech, která znamenají svět.


Veškeré dění bude bedlivě sledovat také odborná porota, která vybraná představení doporučí či nominuje na celostátní přehlídky činoherního divadla PIKNIK Volyně a studentského divadla v Mladá scéna v Ústí nad Orlicí odkud je jen malý krůček k nominaci na Jiráskův Hronov.


Valašské Křoví jsou 4 dny naplněné divadlem, diskusemi o divadle, setkávání divadelníků a diváků. Tato přehlídka má jedinečnou atmosféru, díky níž přijíždí soubory z celé České republiky.


Kdo se rozhodne začátkem března zavítat do Slavičína, může vidět divadla z Brna, Ledče nad Sázavou, Olomouce, Krnova, Prostějova nebo třeba z Kouřimi či Třebíče a z dalších míst. Pro opravdové divadelní nadšence jsou připraveny tzv. rozborové semináře, ve kterých lektorský sbor diskutuje s aktéry i ostatními pozorovateli o každém představení, které se na Valašském Křoví odehraje.


V rámci doprovodného programu, bude možno shlédnout novinku pořádající profesionální nezávislé divadelní scény SemTamFór s názvem HOMELESS, nebo si počkat na závěrečný koncert festivalu, kterým Valašské Křoví tradičně vrcholí v sobotu, po posledním soutěžním představení.


Program Valašského křoví 2016 je zveřejněn na www.semtamfor.cz nebo na fb stánkách divadla https://www.facebook.com/divadlosemtamfor/


Pořadatelé se těší na všechny soubory i diváky, kteří do Slavičína zavítají


18.01.2016

Začátek roku s divadlem SemTamFór.

 

Po vánočních prázdninách se Nezávislá divadelní scéna SemTamFór opět pouští do pilné práce.

 

Od léta provedl SemTamFór Slavičín necelou stovku představení po celé republice a jeho představení shlédlo necelých 25.000 diváků. Leden však SemTamFór věnoval zkoušení a přípravám na jarní část sezóny.

 

Už od září se připravuje další, tentokrát 14., ročník divadelní přehlídky Valašské Křoví Slavičín. Součástí Valašského Křoví budou tradičně divadelní představení amatérských i profesionálních divadel, nějaká ta hudební záležitost a spousta debat a diskuzí o divadle mezi diváky i odbornou porotou. Na Valašské křoví dorazí, jako vždy, soubory i porotci z celé republiky, aby předvedli své umění slavičínskému publiku.

 

V roce 2016, a to si poznamenejte do svých diářů, proběhne ve slavičínské Sokolovně od 9. do 13. března.

 

A když už máte připraveny diáře, zapište si také termín 6. února – 19.00hod, kdy proběhne první premiéra roku 2016 s názvem Homeless.

 

Homeless aneb život je jen náhoda je hra současného českého autora Pavla Němce, která v sobě odráží obraz dnešního světa, ve kterém nic není tak jak vypadá a závěry jsou občas překvapivé.

 

A protože život jako takový je velmi intimní záležitost, také novinka SemTamFóru bude v, tak trochu, intimním prostředí. Jelikož se inscenace hraje v malé aréně v sále Sokolovny, je kapacita diávků omezena počtem 100. Toto omezení diváků je pouze z toho důvodu, aby všichni dobře viděli. Proto neváhejte a rezervujte si vstupenky na premiéru na webu divadla www.semtamfor.cz/vstupenky nebo ve slavičínském infocentru.

 

Pokud přijdou diváci až na představení, tak budou, samozřejmě, puštěni na premiéru, ale místa v předních řadách jsou rezervovány pro majitele vstupenek z předprodeje.

Těšíme se na Vaši návštěvu, a pokud chcete do divadla SemTamFór sdělit své reakce a myšlenky, pište na stránky divadla www.semtamfor.cz

 

Za celý soubor Nezávislé divadelní scény SemTamFór

 

Jan Julínek

 

P.S. Pro připomenutí: 6.2.2016 – 19.00hod Sokolovna Slavičín –

premiéra HOMELESS aneb život je jen náhoda.

Černá komedie ze dvou pólů společnosti.

Je lepší být významným manažerem nebo bezdomovcem?

Nezáleží na tom, co jsme, ale jací jsme!

 


23.03.2015

Nelituji žádného dne, kdy jsme byli na cestách!

Nelituji žádného dne, kdy jsme byli na cestách!

                                                                                    M. Zikmund

 

Včera jsme se vrátili z dalšího zájezdu, tentokrát z Boskovic. Máme za sebou přehlídku

Valašské Křoví 2015, kde jsme uvedli dvě světové premiéry. Máme za sebou toho, čím dál tím víc. Já osobně jsem se vrátila z přehlídky Hobblík a Mumraj v Hodoníně.

 

Kolegové Jan Julínek s Anetou Bačíkovou byli minulý týden ve Znojmě. Cesta... Cesta? Jak praví lidové moudro, ale i píseň: „I cesta může být cíl!“ I když může člověka pěkně vysílit. Proto mi dovolte, abych Vám představila nejdůležitějšího člena souboru, bez kterého se naše cesty neobejdou. Jmenuje se Vitouš a je členem divadla už pěknou řadu let.

 

Na jevišti ho nikdo nikdy neviděl, ale možná jednou? Náš tajemný člen je plný paradoxů. Klid střídá napětí. Odpočinek a stres. „Na jeviště? Ne, děkuji.“ Přitom před divadlem upoutává pozornost při jeho smyslu pro excentričnost nejvíc, tak si z něho občas uděláme legraci, že by na jeviště při své váze a rozměru nevlezl. Je to člen se svým názorem, praktický a je tak trochu samotář. Hlavně po ránu bývá nevrlý, do klubu na párty za námi zásadně nechodí, protože se kvůli své profesi stal abstinentem. Líbí se mi, že je vždy v bílém, před a po představení na nás poctivě čeká. Někdy trucuje a nedá se s ním bavit. Jeho střihy nálad se poslední dobou opakují, ale i přes to ho máme rádi.

 

Vitouš prostě jede podle hesla, jeden za všechny a všichni za jednoho. Určitě znáte ten typ člověka, který stmeluje kolektiv? To je náš Vitouš!

Ten člověk, se kterým odhodíte zábrany a zpíváte si, i když vám není do zpěvu?

To je náš Vitouš!

Ten člověk, který na Vás působí uklidňujícím dojmem, takže můžete v klidu usnout?

To je náš Vitouš!

Ten člověk, který je s vámi, když máte chuť se zavřít na chvíli před světem?

To je náš Vitouš!

A vůbec nám nevadí, že to není člověk, ale auto... To je náš Vitouš.

 

Čím dál tím víc, si uvědomuji, že je potřeba se o našeho Vitouše pořádně starat. Už nám párkrát onemocněl. Uvědomila jsem si, že na Vitoušovi obdivuji jednu podstatnou věc.

Jeho absolutní klid a snahu. Například na dálnici D1 při zájezdu do Prahy, když pro něj

přijela „autíčková“ sanitka, se nehnul z místa. Žádná hysterie. Prostě Vitouš! Dnes, když dojíždíme zpátky ze zájezdů, tak Vitoušovi tleskáme, jako v letadle! Proč? Bez Vitouše bychom totiž nebyli úplní!

 

Věci, které považujeme za samozřejmé, takovou samozřejmostí nejsou. Rozhlédněte se kolem sebe.

 

Jana Žáčková


28.02.2015

Smích ....

Jak by mohl vypadat filmový spot na minulý týden v našem divadle, kdyby vycházel čistě z

uplynulého týdne?

 

20. února. Přeháňky. Vésky u Uherského Hradiště. Ani o den dýl! Potlesky na otevřené scéně. Závěrečné ovace ve stoje. Diváci nám píší, chceme vidět znovu. Smích. Smích lidem sluší.

 

21. února. Slunečno, místy oblačno. Zlínský deník píše na titulní straně „SemTamFor umí i učit děti třídit odpad. Zn. - přijedeme kamkoliv.“ Mámě ruměnec a úsměv na tváři.

 

27. února. Zataženo. Hradec Králové. Elektrická puma. Mnoho lidí stojí frontu. 150 míst vyprodáno, někteří se bohužel nedostali na představení. Slibují, že přijdou příště. Potlesky na otevřené scéně. Fotografování s diváky. Smích prostě lidem sluší.

 

28. února. Oblačno. Slavičín. Přípravy na přehlídku Valašské Křoví. Vzkazujeme všem účastníkům: „Sejdeme se v pekle!“* A budeme se vítat, zpívat, povídat, diskutovat, spát? Budeme hrát, budeme si hrát... Ale hlavně...uaiii, budeme se smát!

 

 

Slovy Jiřího Voskovce: „Svatá pravda – ať je zima, ať je šero, ať je koneckonců trošku smutno, ale jen když je veselo.“

 

Trochu unavená, ale s úsměvem na tváři Jana Žáčková

 

 

*Bar pod jevištěm na Sokolovně ve Slavičíně.


23.02.2015

Má smysl, to co děláme?

 

Jak už jsem psala v minulé aktualitě, po Žižkovské štaci jsme měli možnost se na chvíli zastavita rekapitulovat. Ano. Základní lidská a věčná otázka, zda-li má smysl to, co děláte, odkud a kam jdete... A člověk by mohl ve vyjmenovávání otázek pokračovat do nekonečna a je jedno u jaké profese, studia či aktivity tuto otázku řešíte. Důležité je, že jsem si paradoxně uvědomila, že naštěstí není věčná. Většinou přijde jednou za čas. U někoho se objevuje v mysli častěji, u někoho jiného v mezních životních situací a někdo si jí nepoloží vůbec a i přes to, jeho život bez potíží plyne.

 

Zajímavé je, že ve chvíli, kdy si ji položíte, tak přijde ten moment, kdy se kolem vás všechno zastaví a sama taková otázka se stane tématem. Pro někoho třeba tak silným, že je schopen nahlásit anonymně bombu, asi i tento anonym hledal nějaký smysl. Nádech, výdech... Tak má to smysl?

 

Odpověď je nasnadě... Sem tam! Ano. Ne. Otázka nesmí totiž být položena takhle všeobecně, protože pak se nabízí všeobecná odpověď a můžete velmi jednoduše sklouznout ke klišé a nebo se zhrozit té nemožnosti si to pojmenovat.

 

Nedávno se mi zdálo o delfínech, ano o těch magických stvořeních, kolem kterých vzniká spousta legend. Sedla jsem jsem k internetu, jak jinak, a po zadaní slovo delfín mi po klasické wikipidii, nějakých biologických webovkách, vyskočil rozhovor s Jaroslavem Duškem, který krásně o těchto svobodných stvoření mluví v kontextu samotného člověčenství. A říká, že smyslem není se neustále ptát, člověk se totiž může samotnou touhou všechno racionálně pojmenovat dostat do fáze, kdy smysl najednou spatřuje jen v pokládaných otázkách a zapomene být.

Dovolím si doplnit, že dokonce by se měly pokládat otázky tak, aby bylo možné na ně odpovědět.

 

Otázka s odpovědí se totiž doplňuje jako jing a jang, jako dobro a zlo, to je pro mne princip věčný. Tak tedy zpátky k tématu. Dnes ráno po cestě do práce jsem si uvědomila, že řeka plyne, slunce svítí a že dnes bude delší den než včera. A jak pravil Galileo Galilei, když proti němu stál celý svět? „A přece se točí.“ Koloběh života je pro mne je v nové fázi, zima evidentně konečně předává vládu jaru. Další začátek. Stačí se podle slov pana Duška na takovou situaci naladit a usmát se. Proč? Protože smích je vždycky dnešní a pak si můžete vzpomenout na všechny ty konkrétní věci, díky kterým to má smysl. Například včerejší smích při vyprodaném představení Záměny v Dílně Městského divadla Zlín nebo ten email od jedné nejmenované paní učitelky (bohužel nechtěla být jmenována), kdy píše „budeme se těšit na další Vaše zpracování čehokoliv“ po představení Pověsti pro štěstí, které jsme odehráli před měsícem.

 

Jako divadlo bez stálé scény jsme zatím na začátku a začátky nikdy nejsou lehké a na začátku je důležité si pojmenovat a určovat si priority. A naší prioritou jste vy, spokojený divák. Vy jste ten element, který doplňuje náš. Děkujeme nejen za včerejší pozitivní vzkazy, které jste nám nechali, děkujeme za stupňující se přízeň a a máme radost, že ty momenty strávené společně s vámi, jak se říká „teď a tady“ , jsou pro nás tou odpovědí na úvodní otázku.

 

Jana Žáčková


Archiv novinek

Zlín, Dílna - Městské divadlo Zlín
Matthieu Delaporte, Alexandre de la Patellière,
Jméno
04.05.2016 19:00

Zlín, Dílna - Městské divadlo Zlín
Pavel Němec,
Homeless
13.05.2016 19:00

Praha, Divadlo Bez Hranic - Křesomyslova 14, Praha 4-Nusle, 140 00
Pavel Němec,
Homeless
17.05.2016 19:30

Další představení ZDE

K odběru novinek stačí vyplnit Vaší e-mailovou adresu a poté budete ihned informováni o každé akci našeho divadla.